Co je lokální svalová zátěž
Jistě znáte někoho, kdo si stěžuje na bolest v zápěstí nebo v lokti s tím, že „to má z práce“.
A klidně může mít pravdu!
Tyto bolesti, představující řadu diagnóz, jako například syndrom karpálního tunelu, radiální nebo ulnární epikondylitidu (známé jako tenisový nebo oštěpařský loket), artrózu, skákavý prst a další, lze totiž často přisoudit přetěžování horních končetin.
Toto přetěžování může vzniknout jak na základě vlastní zájmové činnosti (sportování, práce na zahrádce, domácí práce, jízda na kole aj.), tak i profesionálně, tedy skutečně z práce.
Nelze však opomenout ani fakt, že významnou roli zde hraje zdravotní stav nebo osobní dispozice každého člověka (věk, fyzická zdatnost, pohlaví, váha, anatomické anomálie a další), které se u někoho v kombinaci s vykonávanou činností projeví a u někoho vůbec.
Jedním z faktorů v pracovním prostředí zapříčiňujících přetěžování horních končetin je lokální svalová zátěž.
Co je to lokální svalová zátěž?
Pokusíme-li se o jednoduchou definici, pak jde o zvýšenou námahu místně příslušných svalových skupin nebo jednoho svalu a okolních tkání (zvláště nervů).
Setkat se můžeme také s názvem dlouhodobá, nadměrná a jednostranná zátěž svalových struktur (svalů vč. šlach, šlachových pochev a úponů) a mimo svalových struktur (především nervů, ale i kloubů, cév, tíhových váčků ad.), a to od lokte až po konečky prstů.
Jak lokální svalovou zátěž odhalit?
Její měření není jednoduché. U nás, a také na Slovensku, je stanovena metoda tzv. integrované elektromyografie (iEMG), kdy pomocí přístroje EMG holter a povrchových elektrod aplikovaných na předloktí dokážeme zjistit intenzitu vynakládané svalové síly pracovníka při pracovní činnosti. Měříme svalové skupiny flexorů (ohybačů) a extenzorů (natahovačů) předloktí pravé a levé horní končetiny. Současně s tím je důležité provést hodnocení četnosti pohybů rukou a předloktí, většinou z pořízeného videozáznamu, popřípadě přímo při měření.
Srovnáním těchto dvou veličin (svalová síla a počty pohybů) s hygienickými limity zjistíme úroveň lokální svalové zátěže. V případě, že jsou limity překročeny, můžeme hovořit o rizikové práci (kategorie třetí) anebo v souvislosti s příslušnou diagnózou o nemoci z povolání.
Autorizované měření nebo odborné hodnocení této zátěže smí provádět pouze laboratoř s potřebným oprávněním.
Na co si dát pozor!
Může se stát, že rozdílnost v četnosti pohybů mezi měřenými pracovníky je významná, proto je důležitá jejich zapracovanost a dodržování ergonomického pracovního postupu. Pro zvýšení objektivity se měření běžně provádí na dvou osobách stejného pohlaví a výsledky se průměrují. Důležitý je také správný odběr maximální svalové síly na začátku a na konci měření. Ta je zjišťována pomocí dynamometru a několika úkonů (maximální stisk rukou v definovaných polohách ad.). Důležité je také sestavení průměrné směny či uvedení běžně vykonávané normy, na kterou jsou potom výsledky přepočítávány.
Proč nás lokální svalová zátěž tolik zajímá?
Říká vám něco syndrom karpálního tunelu? Určitě ano. Jedná se totiž o číslo 1 v nemocech z povolání v České republice. Tedy těch onemocnění, které prokazatelně vznikly pracovní činností a jsou uvedeny v seznamu těchto nemocí.
Jen pro zajímavost – v roce 2019 u nás bylo uznáno 1067 nemocí z povolání. Z toho 442 případů bylo z přetěžování. Celkem 307 případů nemocí z povolání (tj. 29 %) bylo hlášeno u diagnózy syndrom karpálního tunelu, kdy 192 případů vzniklo právě ze zmiňovaného přetěžování horních končetin. A to není málo! Navíc se jedná o špičku ledovce, neboť řada lidí své zdravotní problémy z různých důvodů lékaři vůbec nepřiznává.
